Články

Dění v oddíle

Pokus s AI

Máme velkou radost, že se můžeme pochlubit novinkou, na které jsme v horolezeckém oddílu poslední dobu intenzivně pracovali – spustili jsme nový web. Je modernější, přehlednější a lépe odpovídá tomu, kým dnes jako oddíl jsme. Chtěli jsme vytvořit místo, které bude sloužit nejen našim členům, ale i všem, kteří se o lezení a náš oddíl zajímají.

Nový web přináší aktuální informace o trénincích, akcích, závodech i společných výpravách do hor. Návštěvníci zde najdou kalendář událostí, novinky z oddílového dění i důležité kontakty. Snažili jsme se, aby byly všechny informace snadno dohledatelné a přehledně uspořádané, ať už si web prohlížíte na počítači nebo na mobilu. Tady to zkusim upravit na telefonu a píše se v tom taky pěkně.

Součástí webu je také prostor pro prezentaci našich členů a jejich úspěchů. Fotogalerie a články z akcí přibližují atmosféru oddílu a ukazují, že horolezectví není jen o výkonech, ale hlavně o přátelství, spolupráci a společných zážitcích. Věříme, že právě tyto momenty dokážou nové návštěvníky zaujmout a inspirovat.

Mysleli jsme i na zájemce o členství, kteří u nás zatím nebyli. Na webu najdou základní informace o tom, jak oddíl funguje, pro koho je lezení vhodné a jak se k nám mohou přidat. Chceme být otevření novým lidem a dát jim možnost snadno zjistit, co jim můžeme nabídnout.

Nový web ale bereme jako živý projekt, který se bude dál vyvíjet. Budeme rádi za zpětnou vazbu, nápady a podněty od členů i návštěvníků. Doufáme, že se web stane přirozeným centrem…

JakubZ Číst dál →
Historky členů

❄️ Recept na zimní sezónu v Innsbrucku
Innsbruck je trošku díra. Ale díra je to skvělá, jen musíte přijít na to, jak na ni. To město má specifický vibe. Jak tu není moc co dělat, tak všichni sportují. Po městě vám pořád někdo pobíhá, často potkáváte lidi s lyžemi či skialpy. Městem jezdí autobus, co spojuje dva lyžařské kopce.

Proč byste sem tedy měli chtít jet a případně i strávit zimu? Asi primárně pro to, pokud chcete hodně lyžovat a nemáte energii na to každý víkend trávit dvanáct hodin v autě. Tak se sem prostě přestěhujete.

Rád bych nabídnul pár praktickýh rad, jak takovouto sezónu můžete uvařit. Ze začátku se to může zdát jako velký výstup z komfortní zóny, ale teď to zpětně hodnotím jako nejlepší možné rozhodnutí.

🥐 Ingredience, ze kterých se sezóna dá uvařit


Tady si shrneme, co potřebujete, abyste tu vůbec přežili.

Pracující

  • Pracovat z Innsbrucku remote

  • Našetřit si a najít si tu jen nějakou nekvalifikovanou práci (rozvoz jídla a podobné)

  • Najít si tu kvalifikovanou práci (velmi těžké)


Student

  • Jet studovat magistra

  • Jet na erasmus


Jako student z chudého východu máte možnost pobírat stipendium. Podmínkou je tu pracovat, stačí právě třeba ten rozvoz jídla. Stipendium pokryje náklady na nájem a trošku možná zbyde.

⛷️ Lyžování a lezení


Co se týče zimních sportů, nudit se nebudete. Co se týče lezení, pokud jste zvyklí na multisport na Smíchoff, budete plakat při každé platbě vstupu.

Permice


Lyžování je drahý. Ale dá se koupit sezónní skipas. Jsou tu dvě možnosti - Freizeitticket a…
Štěpi Číst dál →
Historky členů

Velikonoční Arco 2026
Pár týdnů před Velikonocemi se rozvířily diskuzní vody Discordu, s tím, kdo co plánuje podniknout na Velikonoce. Souhra náhod přispěla k tomu, že jsem se přidal ke skupině (Happy, Janča, TomasCh) směřující do této sluncem zalité oblasti, perfektního gelata, famózní pizzy a místy lehce oklouzaného vápna (o kterém bude ještě řeč) – do oné meky lezení, italského Arca. Pro mne volba číslo jedna a premiéra, na kterou jsem se těšil.
Do té doby jsem o Arcu slyšel pouze z vyprávění od lidí v mé sociální bublině s tím, jak je to super. Pozitivně navnaděn jsem se pomalu začal těšit. Takže hurá do Arca.

Ve čtvrtek po práci jsme vyjeli z Prahy směrem do Itálie a zhruba pár minut před 1 hodinou ráno jsme dorazili na hotel v Arcu. Zde jsme se setkali s Dekameronem. Ráno na Velký pátek jsme se potkali s Myší z PDB a Dekameronem a po vydatné snídani a namlsání na dnešní cíl cesty, kterou nám vybrala Myš – cestu La Cegnia Rossa – jsme vyrazili na nástup. Hodnocení cesty dle nového průvodce za 5c slibovalo pohodové lezení, první délka byla dobrou ochutnávkou vápna – zřejmě oblíbené cesty, kde index oklouzanosti se nestihl zatím promítnout do celkového hodnocení. Ale nepředbíhejme. Cesta plynula svižně, zádrhel nastal u třetí délky, kde se nacházel crux celé cesty. Podle topa se mělo jednat o těžší rajbák a těžký opravdu byl. Stupy a chyty, které pamatovaly prvovýstupce, jsou dávno za zenitem, dnes je nahradila kvalitně vyleštěná plocha, na které by se ani Horst Fuchs nebál udělat vajíčka v…
Tomichi Číst dál →
Reportáže z akcí

Poprvé s friendy na POVLu
Uběhlo zase několik dní tak rychle, že jsem se skoro ani nestihla otočit doma ve své posteli. Máme tu další plánovanou akci na praktickou výuku zakládání vlastního jištění - POVL. Už během balení batoh obsahuje více jistícího kovu na skálu než co reálně potřebuju s sebou za oblečení, ale i tak jsem, si myslím, docela skladná. Ještě že máme skvělé kolegy v práci, kteří jsou úplnou náhodou také členy oddílu a jsou tak hodní, že mi půjčí své nové vybavení stojící několik ká. To je vážně milé a cením si té důvěry, takže na skálu jedu opravdu vybavena. 😊 Až na to lano. Věřím, že se na místě spojíme do skupinek tak, že nedostatky doplníme.

Jedu z Prahy s jinými účastníky, abychom se mohli zase lépe poznat (zároveň se jede směrem kolem těch našich, cituji, „polí“ na Hůrce) a zjišťuju, že s mým řidičem už jsem se viděla na EPO plese. Řidič se o nás skvěle postaral, protože zastavil i na jídlo v místním obchůdku. Dorazíme na chalupu a ta nás vítá mezi první příchozí, je příjemně vytopená a máme privilegium vybrat si měkkou matraci. Začínají se sjíždět účastníci, začínají se rozjíždět konverzace, hry, kytary.

Máme čas se vyspat, protože odchod na skály je až v 10h. Nemusíme prý spěchat, stačí vyrazit i v 10:03. Jako základ pro pořádné lezce jsou ke snídani objednané vajíčka se slaninou a hned po ránu jsou slyšet počty. 18 vajec v jedné míse, hromádka cibule, hromádka slaniny, deset deka, dvacet deka, třicet deka, kilo chleba…

Dnes je v plánu Kozinec. Dorazíme na skálu trošku…
hrusijova Číst dál →
Reportáže z akcí

Gipfelsturm ski zu Venediger
Ve zkratce:
od východu je sníh z parkoviště a nad cca 2000mnm spousta nerozježděnýho prašanu. Na wintraci Neuer Prager hutte dřevo je. Vícero ledů v solidní podmínce v okolí Eisarena Osttirol jako bonus

Obsah:
1)Erikovo postřehy
2)Marci píše sloh
------------------------------------------
1)Erikovo postřehy
Nakydalo v týdnu, stihlo se to do víkendu stabilizovat. Různé modely hlásí různou předpověď. Od dobré (Meteoblue) až po špatnou. Vyhrožujou pocitovou teplotou na vrcholu kolem -20. Na AV webu o Prager hutte píšou že prý na wintráči došlo palivové dřevo.

V pátek přespáváme na parkovišti 47.1183189N, 12.4978465E. Je tam vytápěný záchod za 1e. Potkáváme tam kempující čechy, co tam lezou ledy a už zapoměly který je den.
Před penzionem u parkoviště parkuje asi 5 fízlích dodávek. A ráno jich vyràží na skitůru tak četa. To nás znervòzní. S Rufusem přidáváme do batohu zimní spacáky a karimatky, s tím že se na wintráč Marci kdyžtak nějak nasáčkuje.

Cestou nahoru potkáváme nekolik sjezdovych stop a výstupovku si musíme prošlapávat. Do wintráče u Prager hutte jsme dorazili jako první. Benga šli zřejmě na jiný kopec. Dřevo tam je, což se hodí 🙂
V závěsu za náma dorazí trojice sympatických Němců z Mnichova. Děkují za prošlápnutí stopy. To ještě netuší že vrcholový den budou šlapat oni. Nakonec dorazí dva mladý Rakušáci. Takže je nás 8 na wintráči pro 12. Pohoda. Odpoledne začne posněžovat a vydrží celou noc. Ráno je blbá viditelnost. Katze scheise! Byť je dle webkamer na druhé…
Erik Číst dál →
Reportáže z akcí

Zdravověda je/není věda?
Další víkend v tahu. Sraz máme v Holešovicích. Byla jsem automaticky zapsaná kamarády do auta jako spolujezdec, takže se jenom vezu a nemusím nic řešit. Nelíbí se mi, že jedeme pozdě, nemám ráda jezdit pozdě. Přijedeme a první informaci, kterou dostáváme, že spíme na půdě, super. Zjišťujeme, že nejsme poslední i když je to čas, kdy už reálně měla začít první přednáška. Usadíme se a čekáme na zbylé účastníky, protože přednášející potřebují použít ten flipchart, který mají za úkol dovést. Můžeme chvilku vydechnout než to začne. Blok na poznámky jsem si nepřivezla, protože mám s sebou přeci telefon, ale zjišťuju, že to není nejpohodlnější a vypadá to jako že nedávám pozor. Přitom, když přednáška začne, baví mě to. Začínáme základy. Nejdůležitějším postupem při poskytování první pomoci, neboli: rozhlédni se, reaguj, rozmýšlej a rozhodni se. Když si teorii ukotvíme teoretickou částí. Přechází se k tématu resuscitace a praktickému zkoušení na figuríně. Super, že figurína ukazuje, jak moc správně resuscitaci provádíš a že nám někdo opravuje ty chyby v přímém přenosu.

Končíme pozdě večer, zhruba půl desátá hodina. Nejsem zvyklá na tolik lidí v jedné místnosti. Venku je ohýnek, u něj nikdo. Jdu se ohřát a podívat na hvězdy. Takový pohled v Praze není. Připojí se další. Začínají lehké konverzace, které někteří končí až později v noci. Pro mě je to už však skoro čas jít spát. Mám ráda svůj spánek. Na matraci, která na mě údajně zbyla o to raději.

Vstáváme před 8h. Všude někdo je.…
hrusijova Číst dál →
Reportáže z akcí

Zimní oddílové Tatry 2026 na Brnčále aneb spousta poprvé
Tento článek je z kategorie subjektivní popis intenzivního zážitku nováčka, nikoliv seriózní report o tom kde všude jsme byli a co všechno jako oddíl vylezli nebo se o to pokusili.

Zimním Tatrám jsem se vyhýbal. A zpětně musím říct, že jsem nedocenil dobrodružně společenský rozměr této pravidelné a všeobecně oblíbené akce.
Propříště by bylo dobré překonat odpor k balení dřív než hodinu před odjezdem na vlak a vzít menší batoh než ten největší, co je ještě jakž takž možné dovléct na hlavák.

Ve vlaku jsme zabrali takřka celý vagón a započali intenzivní stmelování kolektivu.

Hlasování ohledně braní lyží dopadlo nerozhodně, ale byl jsem rozhodnutý si aspoň trochu zalyžovat, takže krámů bylo o to víc. Vynáška na chatu dostatečně připomněla, že hory nejsou žádná skalkařina s nástupem do 30 min po rovině od auta. Prvotřídní ledovka nás vesměs donutila přezbrojit brzy na mačky nebo pásy.

Ubytování a spárování do kójí v útulné podkrovní kůlně proběhlo podle rychlosti při vynášce a patrně i podle úrovně tolerance k bordelu ve věcech a matroši.

Čtvrteční zasvěcení do lifesaving hacků s cepínem na svahu, výroby hrušek i zakopaného muže od Radima (velký dík!) dávalo tušit, že aspoň trochu zvládat pohyb po zimních horách je naprosto jiný level než vícedélky v létě. Ale celkově byly sněhohrátky moc fajn a ještě jednou díky Radimovi i ostatním instruktorům a zkušeným, co se nám celou dobu věnovali za trpělivost.

Za sebe musím říct, že HP ledovíkend v Krkonoších byl parádně…
Filipes Číst dál →
Historky členů

Jak jsem se proletěl² v tatrách.
Pokud čekáš podrobného průvodčíka na prásky kolem Brnčálovi chaty, tak se neobtěžuj číst dále.
Pokud však čekáš snad trochu poučný, snad trochu vtipný popis úrazu ve Vysokých Tatrách, pokračuj dále. 😊

Úvodní popis

Překrásný den, jak vymetený, sluníčko pálilo a dokonce ani vítr nebyl.
Krásný učební hřebínek. Jastrabia veža z jastrabieho sedla.
Vlastně nic extra těžkého, jen místy lehce exponované. Pro nová HP dobrý zážitek a poznání „o čem to vlastně je”.
Celá cesta probíhala v poklidu. Lezlo nás několik lanových družstev za sebou a den byl jako korálek, proste paráda.

Prohlídka směrem dolu

Těsně před samotnou vežou se však mé dobrodružství trochu zvětšilo. Byla to část hřebínku, kdy jde člověk po špici a nemá se čeho držet. To se mi také vymstilo. Našlápl jsem do stopy ve sněhu, která byla předem vytvořena nějakým jiným dobrodruhem. Se mnou se však kamarádit nechtěla a poslala mě směrem dolů. Zoufalý pokus o zachyceni nevyšel a já se urychleně vydal směrem do údolí. O tom, jak mé akrobatické číslo vypadalo by spíše povyprávěli lidé, kteří mé počínání viděli. Za mě: pár kotoulů, par tvrdých nárazů do skály a už jsem letěl vzduchem. Mé štěstí v neštěstí bylo, že z východní strany je tato skála poměrně „příkrá” a po pár sklalkách spíš ustupuje.

Šok se samozřejmě dostavil a k tomu i směsice pocitů. Třesu se, ale žiju, super a co teď? Když jsem si dal dvě a dvě dohromady došlo mi, že je potřeba, abych se dostal zpět nahoru. Opřel jsem nohy o vzdálenou skálu a zjistil, že…
VojtaK Číst dál →
Reportáže z akcí

Poctivý skialpinismus na kvalitním Slovinském firnu
Protože je Slovinsko napřed s firnem vyrážíme na víkend z Vídně na Triglav z Krmatalu.
Bergsteigen
Posledních 5km jedeme autem asi 20 minut. Sice je prohrnuto, ale stejně je to polňačka s vrstvou sněhu a kolejema pro traktor.
3km před posledním parkovištěm v údolí končí prohrnutá cesta. Proto parkujeme u "Kovinarska koča v Krmi" 46.4003839N, 13.9229852E
Jsme tam v Pátek asi v 8PM, což se později ukazuje jako strategická výhoda. Vejde se tam asi 10 aut. Kdo měl potřebu přespávat pod střechou, tak může mít ráno problém zaparkovat.

Rovnou u auta nandáváme lyže a šoupeme dlouhým údolím. Trasa z topa vede lesem dnem údolí. Ten však začíná houstnout. Protože nás už nebaví překračovat popadané stromy nabíráme výšku na levé straně údolí a tam pokračujeme v traverzu přes četná laviniště z minulých týdnů. (Mozna ze tim lesem vedla cesta ze ktere jsme sesli...).

Míjíme odbočku na Vodnikov dom - asi nějaké sněžné plemeno s winterpacketem.

Vodník je typický specialista.
V hlubokém rybníce je pánem situace.
Na zasněžené pláni by ztrácel převahu.

Nebo je tam dislokovan "Vodník 2.0“ s vyšší environmentální robustností?

Konečně se terén začíná zvedat a začínají naskakovat tolik potřebné výškové metry.

U chatrče Prgarca je velmi nouzový wintráč pro 2,5lidí.

Batohy nabalené na studený wintráč váží snad 10kg. Zimní spacák, vaření, 30m lana...

Dorazíme k chatě Kredarica. 1700m výškových v nohách. Na místě se dozvídáme, že chatu včera otevřeli. A mají spoustu místa.

Topí se v kamnech…
Erik Číst dál →
Reportáže z akcí

Ladies night in bivak

Když se mě přátelé a kolegové v práci ptali co budu dělat o víkendu, byli dost překvapení mou odpovědí – jedeme do Krkonoš bivakovat na sněhu. Nejčastější otázka byla, jestli mi už úplně nepřeskočilo? Že tohle podnikám dobrovolně… Ale nepřeskočilo, je to důležitá součást průpravy zimní horoškoly. Kdyby nás zastihlo špatné počasí vysoko v horách a vrtulník by z důvodu silného větru a hustého sněžení nemohl přiletět. Je lepší si tuto zkušenost zažít v kontrolovaných podmínkách, ať tušíme, o čem to vůbec je.

O tomto víkendu se děly dvě akce najednou – část studentů HP šla na ledy a část šla bivakovat. Někteří tedy přijeli na chatu už v pátek, převážná většina však dorazila v sobotu dopoledne. Jeli jsme s Filipesem jedním autem – ten si po letech splnil sen a pořídil si 9ti místnou dodávku, kterou se nám z velké části podařilo naplnit. Jednu sedačku vyjmul, jinak bychom nenacpali do auta skialpy, batohy narvané věcmi na bivak a batohy s vercajkem na lezení. Při pohledu na ten plný kufr jsme začali s ostatními uvažovat, jak zvládneme přesun do Tater, kde budeme mít obdobné množství věcí.

Na skialpech jsme dojeli k chatě, vyložili plné batohy a začali jsme jednat co bude na programu.
V sobotu jsme se učili chůzi na mačkách a manipulaci s cepínem, stoupání na mačkách do kopce i klesání z kopce, přecházení řeky. Později odpoledne nám Radim precizně nakreslil různé typy bivaků ve sněhu. Z nedostatku jiných pomůcek byl použit toaletní papír jako skicář. Ve čtyři jsme na…
Myšák Číst dál →
Reportáže z akcí

Óda na led
Akorát, že vůbec. Nebo, tak na půl...

To jsme se takto vesměs poprvé setkali s lezením na ledu. Vyzbrojeni po zuby. Nebezpečni spíš sami sobě, než 30 metrů dlouhému ledopádu.
Po kvalitní metodické přípravě a vykopané sněhové cestě do kadiboudy jdeme na to. Plni odhodlání a síly, kterou ztrácíme s každým zaseknutím rychleji než hrdost na firnovém svahu (pozn. přirovnání doplnil ChatGPT, učím ho tím pochopení pro lezce a respekt k přírodě, určitě). Síla došla, víno u kamen přibylo a odhodlání se zdvojnásobilo.

Další den taháme své první cesty. Jdeš rovnou, kdyby ti kromě té síly náhodou i to odhodlání tentokrát nezbylo. Vylezeš to, vidíš kousek toho nádherného krkonošského údolí, sedíš ve štandu a připadáš si něco jako Pepa Rakoncaj, když zdolával jednu z mnohých x-tisícovek. Zrovna čtu "Tulákem ve větru Himaláje", je třeba se trochu zasnít.

Taky povídání Radima o tom, jak jeden spíš nechce půjčovat šrouby a kolik úsilí vezme je mít "v kondici" velmi rychle nabyde jiných rozměrů. Jó, a vrtat od pasu je super rada. Asi jako s cvakáním nad hlavou, když máš smrt v očích (člověk se s tím Pepou nemůže porovnávat všude), tak hlavně rychle zavrtat. Od ramenou to šlo taky hezky. S pár nadávkami a proklínáním narezlých šroubů.

Půjčím si tu ještě část Divochovy reakce na dotaz, zda jsme si ozkoušeli různé cepíny: "V zápalu boje o holý život jsem tak trochu zapomněl ty cepíny zkoušet - měl jsem 4x Nomic a problém nebyl v materiálu 😄...Na poslední cestu jsem si vzal Bandity od SR…
Maďa Číst dál →
Reportáže z akcí

Rudolfshütte únor 2026
Společensko - sportovní akce s tendencemi k přežírání, hraní her, saunování a čecháčského pití přivezených plecháčů :-).

Video z akce: https://youtu.be/OGJnotGaGc0
O Rudolfshütte:

Rudolfshütte je dnes už spíše hotel ve Vysokých Taurách (~2300m), který nabízí poměrně širokou škálu možností.
Venku - Skialpové túry s možností VHT na vrchol, lezení ledů, klasické sjezdování.
Uvnitř - Sauna, horká kamenná lehátka, bazén (spíše pro děti), malá lezecká stěna, muzeum ledovců a klima s výhledy do krajiny a pro Amerického prezidenta tu nechybí ani solárko.

Spali jsme v Lágeru pro 11 lidí. Povlečení bylo vyprané, takže nebyla potřeba ani vložka do spacáku.
V lágeru bylo několik skříněk a věšáčků, pár židlí a stůl, takže na hry také došlo.
Samozřejmostí byly elektrické zásuvky.
Toaleta se sprchou pro špatné strávníky byla dostupná do 20 m po chodbě.

Hotel je rozdělen na více budov, mezi kterými se prochází tunely. Lze všude chodit v pantoflích.
Výstup z lanovky ústí přímo do jednoho tunelu.
Velká lyžárna a sušárna smradlavých lyžáků tady samozřejmě nechybí.

Konzumační prostory jsou zde rozděleny na 3 části:
- Jídelna pro návštěvníky s možností sezení na terase na sluníčku
- Jídelna pro ubytované
- Společenská místnost pro ubytované (s barem)

Polopenze je součástí ubytování a je ve stylu: dej si co chceš.
Snídaně vždy nabízely pečivo, vejce na tvrdo, sýry, šunky, mléčné výrobky, ovoce, zeleninu a sladké či spešl nabídky dle dne (sekaná, míchaná vejce, wafle, apod.).
Ke snídani…
Kubík Číst dál →
Reportáže z akcí

Lavinový kurz v Krkonoších
Třetí lednový víkend se pořádaly lavinové záchrany na chatě v Krkonoších.
Předchozí roky se tato akce spojovala i se společenskou událostí Humanity, ale jelikož je nadšenců do zimních aktivit poměrně dost a členů v oddíle stále více, tak se letos z logistických i praktických důvodů vzdělávací část a společenská část rozdělila na dva samostatné víkendy. I tak se nás na vzdělávacím bloku sešlo hodně – deset studentů HP, šest instruktorů a pár nováčků, co se přijelo přivzdělat lavinové problematice.

V pátek večer jsme se tak nějak náhodně či domluveně potkali na parkovišti ve Špindlu. Někdo dorazil dříve a vyrazil již po vlastní ose na chatu. Část z nás se seskupila – skládali jsme se z lidí, co jsou na ski-alpech jak ryby ve vodě, někteří co na tom stáli jednou/párkrát v životě a někteří na tom stáli úplně poprvé (ti se s tím statečně poprali!) :-).
Vzrůšo jsme si zažili hned na začátku, dostat se přes nově postavený mostek, který ale nebyl oficiálně otevřený a dostat se na něj (a pak i z něj) bylo chvílemi jak na opičí dráze. Vyšplhat se nahoru v lyžácích, přelézt závoru, neopírat se o otevírací dvířka, neuklouznout dolů a do toho držet lyže ať nesjedou dolů k vodě. Naštěstí společnými silami jsme byli schopní mostek přejít bez jakékoliv ztráty i bez újmy na zdraví.
Cestou nahoru nebylo kdovíjaké počasí, ale jak jsme se dostali nad mraky, tak to bylo lepší.

Po deváté večer jsme se v již plném počtu setkali na chatě, aklimatizovali se, ulovili místo na spaní a…
Myšák Číst dál →
Reportáže z akcí

Jizerská ledová klasika ve Štolpichu
Uprostřed týdne se Gobo ozval na humanitním Discordu, že by vyrazil na ledy ve Štolpichu. Do víkendu naplnil auto horolezeckým substrátem, chtivým mrazu a mokra.

Ledové náteky v údolí Velkého Štolpichu byly ve slušné kondici. Zůstali jsme na spodní bariéře ledopádů nad silnicí. Jednak to bylo nejblíž od parkoviště a druhak jsme slyšeli z ledopádů nad zatáčkou, jak tam operuje Pedro, pan Chaloupka a spol., kteří přijeli z Prahy o něco dříve než my.

VIDEO: Ledy ve Štolpichu 2026
Kuba Číst dál →
Reportáže z akcí

Lezení v Antalyi (Turecko)
Geyikbayırı není ideální oblast pro úplné začátečníky, ale pro pokročilé lezce představuje jednu z nejlepších zimních destinací v Evropě. Kombinace těžkých cest, perfektního vápence, slunce a jednoduché logistiky z ní dělá místo, kam se chceš vracet.
Oblast Geyikbayırı u Antalya patří mezi špičkové zimní lezecké destinace, které nejvíce ocení pokročilí lezci. Pokud hledáš oblast, kde se dá dlouhodobě lézt v obtížnostech 6a a výše, Geyikbayırı má obrovský potenciál.

V oblasti sice existují i lehčí cesty, ty jsou ale spíše výjimkou. Většina cest je středně těžká až těžká, často dlouhá, technická nebo vytrvalostní, s výraznými převisy. Typické je silové lezení po kvalitním vápenci, ale najdeš zde i technické plotny a cesty vyžadující dobrou práci nohou. Oblast je ideální pro budování vytrvalosti i pro přelezy na hraně možností.

-> Důležité je zmínit, že oblast je vhodná především pro sportovní lezení. Bohužel se zde téměř nevyskytují vícedélkové cesty.

📘 Průvodce a orientace

Pro Geyikbayırı existuje výborný a detailní lezecký průvodce, který je pro orientaci v sektorech prakticky nezbytný- https://climb-europe.com/blogs/news/new-antalya-rock-climbing-guidebook-topo?srsltid=AfmBOor0cM6gVk7pzpmI9cC4gGvhDYl_AJg1kcWiUAb37UBhdUFNb4RJ

🏕️ Ubytování a zázemí

Ubytování je velmi dobře přizpůsobené lezcům. Od levných lezeckých kempů přímo pod skalami, přes pohodlnější kempy a glamping ;-), až po soukromé apartmány. Možností je opravdu hodně a bez problémů je najdeš i přes…
Honorata Číst dál →
Reportáže z akcí

Rjukan – praktický průvodce ledolezeckou mekkou
TLDR: je to super, jeďte tam

Honorata mě zaujala příspěvkem ohledně ledolezeckého tripu. Brzy jsem zjistil, že Rjukan je významným pojmem a dle průvodce se v oblasti nachází cca 200 ledopádů, dle mého názoru to klidně bude násobně víc, ale o většině soplíků u silnice se průvodce nezmiňuje. Je to skvělá oblast, kde si zaleze každý a hlavně si během pár dní zlepšíte svoje lezecké schopnosti úplně neskutečně.

Doprava:
letadlo - Praha – Oslo letecky, cena cca 3 až 5 000 Kč, 2h letu
místní MHD – pokud potřebujete přiblížit, tak https://www.vy.no/ počítejte s násobkem CZ ceny za MHD. Existuje i stejnojmená appka skrze kteour si lístek koupíte.
pronájem vozu – pokud bude vůz elektrickým tak chcete dojezd 400km+, jinak je cesta do Rjukanu a zpět dost náročná. Pozor většinou potkáte sníženou rychlost, náročnější podmínky pro jízdu a někdy i losa na silnici. Jeďte po hlavním tahu co to jde a nejezděte neprotaženou silnicí, protož navigace tak řekne.

Ubytko:
camp – údajně je možno bydlet v místním campu v chatkách, hromadná místnost na vaření a socializaci. Jde o nejlevnější variantu ubytka, pokud nemáte kliku jako my.

chata – pronájem místních víkendových chat je možný. V lednu 2026 jsme bydleli cca 20minut od Rjukanu v luxusní chatě. Ubytko pro 8, jedna nabíječka na auto (jo střídali jsme se a občas to byl problém), vzhledem k menší skupině jsme byli všichni pohromadě. Cena vycházela cca 3000 na 9 nocí. Půjde spíš o náhodu, ale i dvojnásobek by byl slušná cena oproti Rakousku…
JakubZ Číst dál →
Reportáže z akcí

Poslední slanění roku 2025
Naposledy jsme slanili, popili, ochutnali cukroví, zazpívali a popřáli si hezké Vánoce. Jako každý rok ve Svatém Janu pod Skálou.

Berouňáci zůstali v jeskyni poněkud déle, než jiné roky, takže svojí nevychovanou mluvou narušili naši intelektuální seanci. Zase to ale vynahradila kapela v hospodě u Krobiána pod vedením Petra Resche (housle) doplněná o Honzu Bloudka (basa).

VIDEO: Poslední slanění 2025
Kuba Číst dál →
Dění v oddíle

HUMÁČ 2025 - výsledky
Bylo to v mnoha případech velmi těsné (zvlášť u M). V případě stejného počtu bodů se přihlíželo k počtu pokusů, pokusů u jakých cest atd. Více foto časem.
Finále ženy:

1. Jana – 44 bodů - 75 bodů z kvalifikace
2. Simi – 39 bodů - 69 bodů z kvalifikace
3. Luci – 39 bodů (přihlédnuto k pokusům) - 64 bodů z kvalifikace
4. Alča – 20 bodů - 64 bodů z kvalifikace
5. Domča – 11 bodů (dobrovolně mezi ženami) - 52 bodů z kvalifikace

Finále muži:

1. Maťo – 55 bodů - 85 bodů z kvalifikace
2. Jonas – 43 bodů - 85 bodů z kvalifikace
3. Vojtěch K. - 43 bodů (přihlédnuto k pokusům) - 85 bodů z kvalifikace
4. Michal F. - 43 bodů (přihlédnuto k pokusům) - 85 bodů z kvalifikace
5. Prokop – 43 bodů ( přihlédnuto k pokusům) - 85 bodů z kvalifikace

Kvalifikace ženy:

6. Kristý – 51 bodů
7. Klára – 48 bodů
8. Elda - 47 bodů
9. Isaden – 47 bodů (přihlédnuto k pokusům)
10. a 11. Paaja a Hrusijova – 43 bodů (neuvěritelně stejný výsledek u stejných cest)
11. Květka - 34 bodů
12. Mariia – 23 bodů

Kvalifikace muži:

6. Švecko – 81 (doučit spáry :-)
7. Hrb – 79 bodů (přihlédnuto k pokusům)
8. Petr M. – 79 bodů (přihlédnuto k pokusům)
9. Honza Martin – 79 bodů (přihlédnuto k pokusům)
10. Axiom Folkman – 79 bodů (přihlédnuto k pokusům)
11. Ctirad – 79 bodů (přihlédnuto k pokusům)
12. Gobo - 74 bodů
13. Adam - 74 bodů (přihlédnuto k pokusům)
14. Kuba Z. - 74 bodů (přihlédnuto k pokusům)
15. Tomichi - 74 bodů (přihlédnuto k pokusům)
16. Martin – 74 bodů (přihlédnuto k pokusům)
17. Petr G. -…
Šlojíř Číst dál →
Metodika

Záchrany v Divoké Šárce 2025
Než se ponoříme do okamžiku, kdy čas ztrácí význam a adrenalin přebírá vládu nad rozumem, začneme hezky od začátku.

Je sobotní ráno. Mráz krásně kreslí jinovatku po oknech a mě z vyhřáté postele dostává pohled na čas. Bleskově vyběhnu z postele a dávám se do balení a házení všech potřebných věcí na hromadu. To máte jednoduché lano, dvojčata, sedák, repku, karabiny, lékárničku, termosku, žďárák, kýbl a dalších pár věcí, kterými následně krmím svůj batoh. „Unesu to? No…? Budu muset!“ Obloha bez mráčku slibuje krásné počasí.

A tak jedna z posledních věcí, než mě stihne Myš z PDB vyzvednout, je napatlat na sebe SPFko, které mi při spěchu skončí v očích. „Bravo, Tomáši, zase jsi něco dokázal udělat kvalitně, víc než je potřeba.“ Povzdechnu si v duchu. Protože je čas odjezdu, nezbývá než zavřít dveře a přivítat se s Myš.

Je lehce po půl deváté a my s Myš přijíždíme na místo srazu, kde jsme první. Jdeme se pomalu ohřát do místního fastfoodu a protože je můj batoh již nakrmen, je čas dohnat i mou snídani, na kterou mi ráno nezbyl čas – pochopitelně. Po chvíli přicházejí i ostatní účastníci HáPéček. Čas do deváté, tedy i do oficiálního srazu, vyplňujeme diskuzí. Mísí se různá témata – od těch, kteří už od páté ranní hodiny nemohli dospat a těšili se na záchrany, přes sdílení zážitků z OBPH závodu až po to, kdo si co pamatuje ze záchran. Lehce po deváté hodině vycházíme z parkoviště směrem do Šárky, když vtom mi začne volat neznámé číslo. Vzít či nevzít – to je oč tu běží. Nakonec…
Tomichi Číst dál →