Ve pětce na písku opravdu nejsou čtyři borháky
Na Brentě jsme se Erikem, že ve středu dáme po práci Sušky. Zlehka dvě, tři cesty. Dáváme si sraz na místě v půl pátý. Jako správní autisti jsem na místě 16:25. Erik se přiřítí jako správný silniční pirát na mašině značky Yamaha o objemu 125 ccm.
Lezecké ambice nejsou velké, chceme si jen zalézt. Volba padá po dlouhé debatě na Koutovou za V na Květovou věž. Cestu oba známe několikrát jsme ji tahali, takže sázka na jistotu. Erik zapluje do kouta pod nástup, rozbalíme cajky a jde se na věc. Tahám. První co mě překvapilo, bylo jištění. říkám Erikovy, tvl čtyři borháky, libová pětka. Eriko suše konstatuje, že si v tý cestě pamatuje jen jeden a že to musel někdo dojistit. Chvilku debatujeme, že nechápeme proč by to někdo dělal. V tom nás utvrzujou vedle lezoucí lezci, že to taky kdysi lezli, že Koutová je hezká a že taky nechápou, proč je to přejištěné.
V klidu lezu, nějak cvákám první borhák a přemýšlím jak k druhému. Erik kontruje, koutem to bylo lehký. No, právě že vůbec. Po deseti minutách to potupné vzdávám a nechávám se spustit z expresky. Nastupuje Erik se sebevědomím pravé pískovcové frézy. První cvaká, kličkujíce po nějaké době cváká druhé a končí.
Začínám pomalu věřit myšlence, která vystupuje stále více na povrch a říká, kterej kkt by nasekal na Suškách do pětky čtyři borháky.
Erik dobojoval a nechal se taky potupně spustit. To už víme oba, že je něco špatně. Balím rychle cajky a jdu z kopce o věž vedle. Tady na mě čumí pravá Koutová za V s jedním borhákem u rezavý skoby. :-). Vracím se za Erikem, oznamuju objev a jdu zjisti do čeho jsme to vlastně nalezli. Jména jako Šťastný, Hejtmánek, Havel jsou nám velice dobře známá. Jednalo se o Levý hák za VIII RP.
Takže v klidu, teď už v klidu a bez problému přelézame Koutovou, ze severu nalézáme do něčeho na Koutovou věž a slaňujeme dolů.
Další volba padá opět na jistotu, Otova za V, kdysi za IV.
Tady si chci narovanat pochroumané sebevědomí a cestu si vytáhnout. A zase vůbec. Přes tři kruhy lezu na pohodu a dál se nedostanu. Klíčové míst nepustí. Kua, jeden krok. Doberu Erika ke kruhu, předám matroš Erik po chvíli klíčové místo přelézá. Holt je singl a nemá co ztratit.
Na druhým už je to pohoda, cestou mlátím hlavou o skálu, neb jsem osel, že jsem to nedal. Potom rychlý slanění, rychle k autu a motorce a rychle za světla domů. Erikovy nesvítí přední světlo. :-)
Slovo závěrem, jak jsme starý, tak jsme blbý.
Lezecké ambice nejsou velké, chceme si jen zalézt. Volba padá po dlouhé debatě na Koutovou za V na Květovou věž. Cestu oba známe několikrát jsme ji tahali, takže sázka na jistotu. Erik zapluje do kouta pod nástup, rozbalíme cajky a jde se na věc. Tahám. První co mě překvapilo, bylo jištění. říkám Erikovy, tvl čtyři borháky, libová pětka. Eriko suše konstatuje, že si v tý cestě pamatuje jen jeden a že to musel někdo dojistit. Chvilku debatujeme, že nechápeme proč by to někdo dělal. V tom nás utvrzujou vedle lezoucí lezci, že to taky kdysi lezli, že Koutová je hezká a že taky nechápou, proč je to přejištěné.
V klidu lezu, nějak cvákám první borhák a přemýšlím jak k druhému. Erik kontruje, koutem to bylo lehký. No, právě že vůbec. Po deseti minutách to potupné vzdávám a nechávám se spustit z expresky. Nastupuje Erik se sebevědomím pravé pískovcové frézy. První cvaká, kličkujíce po nějaké době cváká druhé a končí.
Začínám pomalu věřit myšlence, která vystupuje stále více na povrch a říká, kterej kkt by nasekal na Suškách do pětky čtyři borháky.
Erik dobojoval a nechal se taky potupně spustit. To už víme oba, že je něco špatně. Balím rychle cajky a jdu z kopce o věž vedle. Tady na mě čumí pravá Koutová za V s jedním borhákem u rezavý skoby. :-). Vracím se za Erikem, oznamuju objev a jdu zjisti do čeho jsme to vlastně nalezli. Jména jako Šťastný, Hejtmánek, Havel jsou nám velice dobře známá. Jednalo se o Levý hák za VIII RP.
Takže v klidu, teď už v klidu a bez problému přelézame Koutovou, ze severu nalézáme do něčeho na Koutovou věž a slaňujeme dolů.
Další volba padá opět na jistotu, Otova za V, kdysi za IV.
Tady si chci narovanat pochroumané sebevědomí a cestu si vytáhnout. A zase vůbec. Přes tři kruhy lezu na pohodu a dál se nedostanu. Klíčové míst nepustí. Kua, jeden krok. Doberu Erika ke kruhu, předám matroš Erik po chvíli klíčové místo přelézá. Holt je singl a nemá co ztratit.
Na druhým už je to pohoda, cestou mlátím hlavou o skálu, neb jsem osel, že jsem to nedal. Potom rychlý slanění, rychle k autu a motorce a rychle za světla domů. Erikovy nesvítí přední světlo. :-)
Slovo závěrem, jak jsme starý, tak jsme blbý.